Stanovisko Změny k lepšímu k návrhu nařízení Industrial Accelerator Act (IAA)
Aktualizováno: 11. 11.
Ambiciózní v uhlíku, pragmatičtí v původu, rychlí v povolování.

Změna k lepšímu podporuje nařízení Industrial Accelerator Act (IAA) jako nástroj dekarbonizace českého průmyslu. Aby nařízení skutečně fungovalo, musí být konkrétní tam, kde se rozhoduje o jeho účinnosti: v definici nízkoemisních výrobků, v kritériích původu a v rychlosti povolování. Žádný z těchto prvků se neobejde bez konkurenceschopné ceny elektřiny.
Ve snižování množství emitovaného oxidu uhličitého jsme ambiciózní a podporujeme navýšení kritérií konzistentní s návrhem zprávy zpravodajů tří výborů Evropského parlamentu z 9. 9. 2026.
Pojem „pragmatičtí v původu“ znamená důsledné uplatňování unijního původu u primárních surovin a u vozidel podle přílohy III nařízení Industrial Accelerator Act, s postupným zaváděním a jasnou metodikou výpočtu. Partnery ze zemí, s nimiž má EU dohodu o volném obchodu, je třeba zohlednit u všech tepelných čerpadel, nejen u hydronických podle přílohy II nařízení Net Zero Industry Act, protože evropské výrobní kapacity zatím nestačí.
Rychlost povolování a minimalizace byrokracie je jedním z hlavních prvků klíčových pro konkurenceschopnost EU při tržní soutěži s ostatními regiony. Celková doba povolovacích procesů pro průmyslové výrobní a recyklační závody nesmí překročit 18 měsíců, aby EU mohla pomýšlet na udržení tempa se svými konkurenty.
A. Obecná podpora nařízení
Změna k lepšímu podporuje IAA na principiální úrovni, protože dekarbonizace průmyslu je pro Českou republiku nezbytná a zároveň představuje příležitost.
Dekarbonizace průmyslu je nezbytná. Přímé emise průmyslu (spalování paliv, procesní emise a úniky, bez výroby elektřiny a tepla) dosáhly v roce 2024 podle Fakt o klimatu 22,07 mil. t CO₂eq, tedy 22,5 % všech emisí České republiky (97,97 mil. t). Zároveň má Česká republika 5. nejvyšší emise skleníkových plynů na osobu v EU. Průmysl je současně klíčem české ekonomiky, a to nejen průmysl tradiční. Zpracovatelský průmysl tvoří v ČR zhruba 20 % HDP (2. největší podíl v EU), zatímco v EU 14,3 % (údaj Komise k roku 2024); průmysl jako celek přesahuje 30 % (Destatis, 2024).
Výrobky pro čisté technologie tvořily podle projektu Mapa příležitostí Druhé ekonomické transformace v roce 2024 23 % českého vývozu zboží (1,30 bil. Kč) a jejich vývoz rostl v letech 2022–2024 v průměru 2,5krát rychleji než ostatní export.
Jde o široké spektrum výrobků, v nichž patří čeští vývozci podle Mapy příležitostí 2025 mezi deset největších na světě (údaje za rok 2023): od kolejových vozidel a jejich dílů přes elektrické rozvaděče, čerpadla a vodní turbíny pro energetiku po elektromobily, baterie, tepelné izolace pro budovy a 3D tiskárny. Vývoz osobních elektromobilů dosáhl v roce 2023 100 mld. Kč, s hybridními a dalšími elektrovozidly 230 mld. Kč. Česko je rovněž čistým vývozcem hydronických tepelných čerpadel: obchodní bilance v této kategorii vykázala v roce 2024 přebytek 29 mil. EUR (JRC).
Pro zachování a rozvoj tohoto ekonomického modelu bude klíčová schopnost domácího průmyslu přizpůsobit se hlubokým změnám, kterými vyspělé trhy procházejí.

Změna k lepšímu proto podporuje opatření IAA na principiální úrovni. Aby však nařízení bylo skutečně účinné, je třeba věnovat pozornost detailům uvedeným níže.
B. Cena energie jako základní hledisko
Cena energie rozhoduje o tom, zda průmysl přejde na výrobu s nižšími emisemi, neboť většina cest dekarbonizace (elektrifikace procesů a vytápění, elektrické pece, vodík) stojí na elektřině.
Elektrifikace nabízí alternativy k fosilním technologiím napříč průmyslem:
Technologické teplo do 400–500 °C (potravinářství, papírenství, textilní průmysl): průmyslová tepelná čerpadla a elektrické kotle nahrazují plynové kotle. Komise považuje za technicky proveditelnou elektrifikaci 60 % průmyslové spotřeby paliv.
Vyšší teploty (keramika, stavební hmoty, sklo): odporový ohřev a obloukové pece nahrazují spalování plynu.
Ocel: elektrická oblouková pec, případně šachtová pec využívající redukci železa vodíkem, je alternativou primární výroby oceli. Sekundární výroba vyžaduje zhruba 0,3 MWh elektřiny na tunu oceli, plně vodíková výroba až 3,9 MWh (Energies, 2026).
Ve všech případech rozhoduje cena elektřiny. Podle Akčního plánu elektrifikace Komise (COM(2026) 595), který vychází z údajů IEA, vedou tepelná čerpadla v některých průmyslových procesech k úsporám při poměru ceny elektřiny a plynu mezi 2,5 a 3,5, a pokud je elektřina více než 2–2,5krát dražší než plyn, ekonomický důvod pro přechod na elektrické procesy výrazně slábne. Členské státy s nejnižším poměrem cen vykazují trojnásobný prodej tepelných čerpadel oproti státům s poměrem nad 3. V ČR klesl prodej tepelných čerpadel v roce 2024 o 64 % (JRC).
Evropská energie je výrazně dražší než v konkurenčních regionech. Podle IEA byly v roce 2025 ceny elektřiny pro energeticky náročná odvětví v EU v průměru zhruba dvojnásobné oproti USA a o více než 50 % vyšší než v Číně a Indii. Velkoobchodní cena plynu v EU byla v roce 2024 podle Bruegelu téměř pětinásobná oproti USA.
Cena elektřiny musí být konkurenceschopná vůči zemnímu plynu. Poměr ceny elektřiny a plynu v ČR činil podle JRC v roce 2025 u domácností 3,29 a u nedomácností (včetně průmyslu) 2,79. Komise v Akčním plánu elektrifikace (COM(2026) 595) ze 17. 7. 2026 vyzývá členské státy, aby poměr ceny elektřiny a plynu pro průmysl do roku 2030 snížily na nejvýše 2, a stanovila k tomu ukazatel. Elektřina je energetický nosič, který lze vyrábět z domácích zdrojů (obnovitelných i jaderných; palivo pro jádro se sice dováží, ve statistice se však jaderné teplo počítá jako domácí zdroj), zatímco zemní plyn Česko téměř výhradně dováží: dovozní závislost činila podle údajů MPO 100,1 % v roce 2023 a 84,2 % v roce 2024 (převzato z: oenergetice.cz). Elektřina proto musí být schopna konkurovat dováženému fosilnímu plynu.
Příjmy z emisních povolenek je třeba směřovat tam, kde snižují cenu elektřiny a podporují průmysl. Návrh Komise na revizi ETS ze 17. 7. 2026 ukládá členským státům věnovat nejméně 50 % příjmů z aukcí na prioritní oblasti včetně čisté energie, sítí a dekarbonizace průmyslu. Změna k lepšímu tento směr podporuje a žádá, aby se příjmy v ČR využívaly především v energetice včetně rozvoje sítí a v průmyslu.
C. Požadavky na změny současného znění návrhu Industrial Accelerator Act
I. Kvóty pro nízkoemisní výrobky (čl. 10–12, čl. 16 odst. 2 a příloha II)
Definice musí předcházet kvótám. Příloha II IAA stanoví od 1. 1. 2029 minimální podíly nízkoemisní oceli (25 %), betonu a malty (5 %) a hliníku (25 %) ve veřejných zakázkách a podpůrných programech. Co je „nízkoemisní“, však určí teprve delegované akty podle nařízení o stavebních výrobcích a o ekodesignu (CPR a ESPR, čl. 10 odst. 1 návrhu), přičemž Komise může prahy z přílohy II delegovaným aktem měnit (čl. 16 odst. 2). Změna k lepšímu proto požaduje, aby se podíly z přílohy II uplatnily až po přijetí těchto definic a s přiměřeným přechodným obdobím, aby podniky i zadavatelé znali pravidla předem. Délku tohoto přechodného období navrhujeme na 18 měsíců (v souladu s odloženou platností po přijetí delegovaných aktů v ESPR). Níže navrhujeme navýšení kvót na základě scénářů modelovaných podle dostupných definic nízkoemisních výrobků a současných výrobních kapacit na trhu EU.
Definice nemá vytvářet samostatný systém. Kritérium má vycházet z některé ze stávajících metodik, které se již používají například pro EU ETS nebo integrované povolení, a nemá přidávat další metodiku, která by zvyšovala administrativní zátěž. Jak již sám návrh IAA vyžaduje u dobrovolné klasifikace emisní náročnosti (čl. 10 odst. 2), má Komise vycházet z dat a pravidel monitorování a ověřování, která již platí v EU ETS a CBAM.
A. OCEL
U oceli je třeba stanovit kritéria pro primární i sekundární výrobu, která nebudou druhotnou výrobu znevýhodňovat a budou tak podporovat jak snižování emisí, tak cirkulární ekonomiku.
Stavebnictví představuje sektor s největší spotřebou oceli v EU (38,1 % celkové spotřeby za rok 2025)¹, přičemž spotřeba oceli ve stavebních veřejných zakázkách tvoří přibližně 11 % celkové zjevné spotřeby v EU. Přibližně ⅔ oceli nakupované v rámci veřejných stavebních zakázek v EU pochází z elektrických obloukových pecí (EAF) s výrazně nižší emisní náročností než jiné způsoby výroby založené na využití fosilních zdrojů.² Oproti tomu spotřeba oceli ve veřejných zakázkách v automotive (kdy jde většinově o emisně náročnou primární plochou ocel) je významně nižší.³ Přestože jednotnou definici nízkoemisní oceli má delegovaný akt v rámci ESPR teprve doručit, lze předpokládat, že ocel vyrobená v EAF bude klasifikována jako nízkoemisní: podle studie JRC a dat World steel association je globální emisní intenzita oceli vyrobené v EAF ze šrotu cca 0,7 t. CO2/t. vyrobené oceli a mezi 0,2-0,3 t. CO2/t. vyrobené oceli v EU.
Změna k lepšímu proto požaduje, aby se podíl nízkoemisní oceli požadované ve veřejných zakázkách zvyšoval nejméně na 50 % od roku 2036 v souladu s návrhem zprávy zpravodajů tří výborů Evropského parlamentu.
B. BETON, MALTA, CEMENT
Kritérium pro beton, maltu a cement musí být výrazně ambicióznější.
Za nízkoemisní výrobu cementu je třeba považovat i takovou, která je založena na snižování a nahrazování podílu slínku (včetně uplatnění směsných cementů a doplňkových cementových materiálů – Supplementary Cementitious Materials, SCM), nikoli pouze výrobu s využitím CCUS.
Pětiprocentní podíl vychází z kapacity projektů s konečným investičním rozhodnutím (2,3 mil. t v roce 2030, přibližně 1 % výroby v EU, podle posouzení dopadů Komise), které podle studie ECOS/Ramboll tvořila zařízení s CCUS. Nicméně takovéto uvažování je příliš reduktivní a neposkytuje dostatečný investiční signál pro výrobce cementu. Úložiště uhlíku nejsou v Evropě dostatečně rozšířená a takto stanovený požadavek by vytvořil “buď a nebo” situaci, která by rozdělila výrobce na skupinu používající finančně velice náročné CCUS a skupinu nedekarbonizující svou výrobu.
Změna k lepšímu proto požaduje, aby se podíl nízkoemisního cementu požadovaný ve veřejných zakázkách zvyšoval z 25 % v roce 2029 na nejméně 50 % od roku 2036 v souladu s návrhem zprávy zpravodajů tří výborů Evropského parlamentu. Definice musí být tedy nastavena tak, aby nediskvalifikovala ostatní technologie snižování emisí, jako například SCM.
II. Kritéria lokálnosti (čl. 8 a 9, přílohy II a III a příloha II nařízení 2024/1735)
Kritéria původu mají posilovat konkurenceschopnost zelené výroby v EU, nikoli pouze zdražovat vstupy.
Kritéria je třeba nastavit podle odvětví. U odvětví, kde nařízení výslovně vyžaduje unijní původ (cement a beton, hliník), a u vozidel podle přílohy III jde o princip Made in Europe. U malty a betonu by se unijní původ měl soustředit na slínek vyrobený v zařízeních zahrnutých do EU ETS 1 a do propojených systémů (EHP, Švýcarsko), tedy tam, kde platí srovnatelné zpoplatnění uhlíku, a nikoli na obecnou ekvivalenci s dalšími partnery.
Unijní původ u vozidel. Změna k lepšímu podporuje u vozidel unijní původ podle přílohy III. Aby požadavek posílil evropskou výrobu a nevedl jen ke zdražení vozidel, je třeba ho doplnit o tři úpravy.
Postupné zavádění požadavků na baterie. Požadavky na evropský původ baterie je třeba zavádět ve dvou krocích. V první fázi by se měly započítávat komponenty, u nichž evropská výroba již existuje, zejména systém řízení baterie (BMS). Požadavek na evropský původ článků by měl navazovat až po vyhodnocení vývoje trhu, nejdříve po roce 2030. Rychlejší zavedení by nutilo výrobce nakupovat od několika málo evropských dodavatelů, kteří zatím nemají dostatečnou kapacitu.
Metodika výpočtu původu. Komise by měla metodiku výpočtu podílu unijního původu zveřejnit nejméně 18 měsíců před zahájením jejího uplatňování, aby výrobci mohli včas upravit dodavatelské řetězce a investice. Plnění požadavků by se mělo posuzovat na úrovni výrobce za celou jeho flotilu vozidel, nikoli za každý model zvlášť.
Vývoj a inženýrství v EU. Do hodnoty, z níž se původ počítá (cena ex works), by se měly započítávat i fixní a režijní náklady včetně výzkumu, vývoje a inženýrství vozidla provedených v Evropské unii. Evropská přidaná hodnota nevzniká jen montáží a dodanými díly a bez započtení vývoje by kritérium neodměňovalo investice, které v Evropě zůstávají nejdéle.
Princip Made with Europe, tedy včetně partnerů ze zemí, s nimiž má EU dohodu o volném obchodu, Změna k lepšímu uplatňuje u všech tepelných čerpadel, nikoli pouze u hydronických. U hydronických tepelných čerpadel (příloha II nařízení 2024/1735) návrh od třetího roku po vstupu v platnost vyžaduje, aby celý výrobek pocházel z Unie. Podle dat Evropské asociace tepelných čerpadel se v Evropě sestavuje 80–90 % monobloků a 90–100 % vnitřních jednotek, avšak pouze 40–50 % venkovních jednotek. Zohlednění partnerů s dohodou o volném obchodu a předvídatelný postup případného vyřazení třetích zemí jsou proto pro tento obor zásadní. Změna k lepšímu žádá, aby se u všech tepelných čerpadel obsah ze zemí s dohodou o volném obchodu považoval za unijní a aby případné vyřazení třetích zemí delegovaným aktem probíhalo podle jasných kritérií a s přechodnou dobou minimálně 18 měsíců.
III. Akcelerační zóny a připojení k síti (čl. 5, 6 a 25–27)
Akcelerační zóny mají ve svém současném nastavení pouze omezený potenciál přinést dramatické urychlení povolovacího procesu a do určité míry suplují stávající průmyslové zóny, které již disponují podobnými parametry. Změna k lepšímu proto níže navrhuje úpravy, které by podle jejího názoru přinesly vyšší efektivitu povolování v budoucích akceleračních zónách.
Omezení současného návrhu. Souhrnné základní povolení pro zónu nezahrnuje povolení specifická pro zařízení (například podle směrnice o průmyslových emisích) ani povolení k připojení k síti (recitál 58), takže hlavní překážky zůstávají. Pevnou lhůtu stanoví čl. 5 pouze pro posouzení úplnosti žádosti (45 dní, případně dalších 30 dní), lhůtu pro celkové rozhodnutí však číselně neurčuje. Fikce souhlasu se podle právní analýzy A&O Shearman uplatní pouze v mezistupních, nikoli u konečných rozhodnutí a projektů s posouzením vlivů na životní prostředí (EIA).
Změna k lepšímu požaduje závazné lhůty a eskalaci. Požaduje závazné lhůty pro jednotlivé kroky řízení v zónách a eskalaci při jejich překročení (automatické předání nadřízenému orgánu s povinností rozhodnout v krátké lhůtě), včetně závazné prioritizace jednotlivých kroků ze strany orgánů, zejména u EIA. Lhůty se mají vztahovat na všechny projekty v zónách, nikoli pouze na dekarbonizační projekty energeticky náročných odvětví, na něž se prostřednictvím čl. 6 vztahují pravidla NZIA.
Jako alternativu k eskalaci a závazným lhůtám lze rozšířit fikci souhlasu na významnější kroky řízení, při zachování standardů ochrany životního prostředí.
Zóny musí mít transparentní a závazný harmonogram. Prioritizace akceleračních zón se má projevit v závazných lhůtách pro všechny kroky řízení a v sankcích za jejich nedodržení ze strany orgánů, s jasným harmonogramem, kdy budou jednotlivé kroky učiněny. Celé povolení v zónách včetně povolení podle směrnice o průmyslových emisích (IED) a připojení k síti by nemělo přesáhnout 18 měsíců, tedy stejnou dobu, jakou posouzení dopadů Komise počítá pro samotné povolování dekarbonizačních projektů energeticky náročných odvětví. Cílem je transparentnost a jistota pro investory, kdy budou učiněny všechny kroky.
Připojení k síti. Připojení k elektrické síti je v akceleračních zónách součástí celkové lhůty 18 měsíců uvedené výše, takže celý proces připojení musí umožnit vybudování infrastruktury nejpozději v tomto termínu. Proces připojení má obsahovat závazné lhůty pro jednotlivé kroky včetně sankcí za jejich nedodržení.
IV. Cirkulární ekonomika a nadregionální huby (čl. 25 a příloha I)
Opatření pro zvýšení poptávky po nízkoemisních materiálech v rámci IAA úzce souvisí s podporou výroby těchto materiálů. Komise proto oznámila koncept nadregionálních center pro oběhovost (Transregional circularity hubs), jejichž strategickým cílem je podporovat inteligentní specializaci a úspory z rozsahu pro nepřetržitý provoz v oblasti recyklace a zajistit dostupnost dodávek druhotných surovin v rámci EU v odvětvích plastikářského průmyslu, ocelářství, výroby hliníku, stavebních materiálů (cement, beton) a kritických a strategických surovin. S těmito centry úzce souvisí připravované Nařízení o oběhovém hospodářství (Circular economy act), které má vytvořit jednotný trh druhotných surovin. Změna k lepšímu žádá, aby IAA na oba nástroje navázal: recyklační a zpracovatelské kapacity a nadregionální centra oběhovosti by v nich měla mít místo v akceleračních zónách a jejich povolování by bylo řízené lhůtami uvedenými v části o akceleračních zónách. Nařízení o oběhovém hospodářství pak musí odstranit překážky přeshraničního pohybu druhotných surovin, zejména rozdílná národní kritéria konce odpadu a zjednodušení systémů rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR). Bez toho huby přesahující hranice států fungovat nemohou. Je třeba zajistit jasnou provázanost mezi IAA, CEA a dalšími nařízeními tak, aby nadregionální centra pro oběhovost mohla efektivně plnit svou funkci jak v zajištění potřebného financování, tak podpory fyzické recyklační infrastruktury a dalších cirkulárních technologií.
D. Shrnutí požadavků
Změna k lepšímu žádá, aby finální znění IAA:
uplatnilo podíly z přílohy II (ocel, beton a malta, hliník) až po přijetí definic nízkouhlíkovosti podle CPR a ESPR a s přiměřeným přechodným obdobím;
ponechalo návrh na propojení požadavků Union origin a nízkoemisní výrobu (v návrhu zprávy zpravodajů tří výborů Evropského parlamentu) oproti původní možnosti vybrat si z těchto dvou kategorií (v návrhu Komise z března 2026). Toto propojení zabrání situaci, kdy jsou upřednostňovány výrobky s „Union origin“, které ale mají vysokou emisní intenzitu.
vycházelo při definici z některé ze stávajících metodik (například z EU ETS nebo integrovaného povolení) a nepřidávalo další metodiku zvyšující administrativní zátěž;
stanovilo kritéria nízkoemisní oceli pro primární i sekundární výrobu;
výrazně zvýšilo podíl u cementu nad 5 % a stanovilo předvídatelnou trajektorii jeho růstu;
zachovalo Made in Europe u odvětví, kde je unijní původ výslovně požadován (u cementu a betonu vázaný na slínek ze zařízení v EU ETS 1 a v propojených systémech) a u vozidel podle přílohy III, a Made with Europe (dohody o volném obchodu) u všech tepelných čerpadel, s jasnými kritérii a přechodnou dobou při případném vyřazení třetích zemí;
u vozidel zavádělo požadavky na unijní původ postupně (u baterií nejprve systém řízení baterie, články až po vyhodnocení trhu, nejdříve po roce 2030), s metodikou výpočtu zveřejněnou nejméně 18 měsíců před zahájením uplatňování, s posuzováním plnění na úrovni výrobce za celou produkci a se započtením výzkumu, vývoje a inženýrství provedených v EU do hodnoty, z níž se původ počítá;
zavedlo v akceleračních zónách závazné lhůty a eskalaci pro všechny projekty včetně EIA, případně alternativně rozšířilo fikci souhlasu;
stanovilo pro akcelerační zóny transparentní harmonogram všech kroků se závaznými lhůtami a sankcemi za jejich nedodržení a s celkovou lhůtou pro konečné schválení včetně povolení podle směrnice o průmyslových emisích a připojení k síti nejvýše 18 měsíců, přičemž proces připojení k síti má obsahovat závazné lhůty včetně sankcí.
Změna k lepšímu zároveň vyzývá k tomu, aby cena elektřiny byla konkurenceschopná vůči plynu a aby se příjmy z emisních povolenek směřovaly do energetiky včetně sítí a do průmyslu.
Poznámky
European steel in figures 2026 - (Eurofer, 2026)
Veřejné zakázky na ocel a cement pro stavebnictví (Brussels School of Governance, 2024)
Revision of the EU Green Public Procurement Criteria for Road transport (JRC, 2022), tržní analýza str. 7-8
Celé znění ke stažení v PDF:

Komentáře